Sarexův web

Temné povídky z oblasti Bradavic

Monstrum

6. kapitola

Omlouvám se za to, že mi to trvalo takovou dobu. holt jsem od přírody lenivá osoba...:-) užijte si Ashe a jeho známé...
<div style="text-align: justify;">    Vešel do síně svatyně. Trochu nejistě si před oči dal ruku, svítilo mu do obličeje jasné světlo bílého ohně hořícího nad kamenem. Trochu zvláštně se nedotýkalo kamene a hořelo opravdu asi dvacet centimetrů nad ním. Z&nbsp;chodbičky po jeho pravici vyšla Laura. Na sobě měla také jen bederní roušku a pruhem přes záda se rouška dostala až na ňadra, která taky zakrývala. Když se na něj podívala, trochu se otřásla při pohledu na jeho tělo. Sklopil oči do země.<BR><BR>

Kolem ohně stálo jedenáct postav v&nbsp;půlkruhu. Všechny měli bílé hábity až na zem a na hlavách kápě. Na obličejích měli bíle namalované čáry. Od nosu pod očima dvě tenké k&nbsp;horní a dolní části ucha, na čele ke kořenu nosu zase jedna tlustá. Přes nos až na bradu zase světle šedivá. Oči měli všichni široce otevřené.  <BR><BR>
„Přistupte k&nbsp;očistnému ohni,“ řekl Gabrielův hlas. K&nbsp;Lauře přistoupili dvě ženy, zřejmě zmiňovaná Cynthia, vysoká blondýna a menší orientální mladá žena, kterou odhadoval na Takako. K&nbsp;němu přistoupil vysoký štíhlý Yazoo a sám Pluto.   <BR><BR>Yazoo mu na obličej namaloval prsty stejné čáry a Pluto mu na hlavu přiložil hůlku a začal odříkávat text. Celé jeho tělo pohltilo studené vlny. Oheň, co byl před ním, kupodivu nevydával žádný žár. Určitě šlo tedy o nějaký kouzelný oheň.   <BR><BR>„Dobře, nyní odříkej přísahu,“ řekl Yazoo a začal našeptávat latinská slova. Laura i on začali najednou odříkávat slova. Trochu ho překvapilo, že docela rozuměl. Přísahal, že neprozradí sídlo Řádu Domidicio. Tomu slovu nerozuměl. Další přísahy byli spíše okrasné a historicky žádané, než nutné. Samotný následný akt musel stačit.   <BR><BR>„Nyní musíš vstoupit do Ohně od samotného Prométhea,“ ušklíbl se Darragh a pokynul Ashovi. Ten se nedůvěřivě podíval do ohně. Takže bájný Božský oheň, který sebral Prométheus pro lidstvo, aby mu pak bohové dali jako dárek k&nbsp;vánocům přikování ke stěně, kde mu nějaký papoušek ujídal pajšl.    <BR><BR>„No co, chcípnout můžu jenom jednou,“ řekl potichu a Yazoo vyprskl smíchy. Zbytek se začal také usmívat. Ash si dodal odvahy už tím, že nikdo kromě Laury nijak zvlášť vyjeveně na jeho jizvy nezíral. Proto se nadechl a vstoupil rychlým krokem na kámen. Zatočil se s&nbsp;ním svět a prudce ho to přemístilo pryč. Při tom docela slušně zařval, protože kámen byl horký jako pec.   Objevil se znovu v&nbsp;místnosti, kde měl oblečení. Nakrčil nos a pokrčil rameny.   <BR><BR>„Tak co sakra?“ zeptal se do vzduchu a z&nbsp;vedlejší místnosti se ozval ženský křik a patero hýkání smíchu.   <BR><BR>„Hej, ona to vážně udělala,“ zasmála se s&nbsp;Japonským protahováním Takako. Někdo si odkašlal a latinsky něco pronesl. Zřejmě kouzlo.   <BR><BR>„Jo, tihle jsou v&nbsp;pohodě,“ ozval se hrubý Darraghův hlas a několikero souhlasné zamručení. Dveře do jeho místnosti se otevřeli a dovnitř nakoukl Yazoo.   <BR><BR>„Umyj se v&nbsp;té vodě a převlékni se. Skutečné přijetí bylo vykoupání v&nbsp;posvěcené vodě Řádovými artefakty. Oheň už byla jen psina,“ ušklíbl se a zavřel. Ash jen zakroutil nevěřícně hlavou a svlékl se a vklouzl znovu do vody. Když se tak omýval, musel uznat, že ta voda je docela příjemné chladivá.  <BR><BR> *  <BR><BR> „Takže, to je jako všechno?“ zeptala se Laura, když seděli v&nbsp;jedné z&nbsp;jídelen a před ně nosili loutky tácy s&nbsp;různými jídly. Mořské plody podle Francouzské kuchyně, zeleninové saláty, pečený kanec, guláš, řízky, bifteky, kuřecí maso v&nbsp;omáčce, mističky s&nbsp;rýží, brambory, dokonce kynuté houskové knedlíky a bramborová kaše. K&nbsp;tomu různé pití, od vína (Gabriel) přes dietní kolu (Cynthia), dýňový džus (Suzie) až k&nbsp;Plzeňskému pivu (Thomas a Yazoo).<BR><BR>   „Jo, to je celé. Ten tak utajovaný název je Ritus Domidicio. V&nbsp;překladu něco jako řád Božské síly, nebo tak nějak. Když si to převedeš, jsme zástupci bohů, jejich Vyvolení, nebo jak chcete,“ řekla Susan a natáhla se pro žebírka z&nbsp;kance a kopičku brambor. Thomas si naložil guláš se šesti knedlíky a posypal si je čerstvou cibulkou.   <BR><BR>„Chápejte, proto jsme tak stař… sorry holky, proto se dožíváme tak vysokého věku. Jsme zástupci bohů na zemi, proto Pantheon, místo pro všechny bohy,“ řekl na vysvětlenou dvojici nováčků. Oba seděli proti sobě na kraji stolu. Na druhém konci seděl Pluto, v&nbsp;čele, jako nejstarší z&nbsp;nich. Bylo jich třináct. <BR><BR>  „Takže, proto se rychle hojí má zranění, proto vypadám… tak jak vypadám?“ zeptal se tišeji se skloněnou hlavou a vedle sedící Yazoo přikývl.  <BR><BR> „Ano, u každého je to jiné. Každý má toho „svého“ boha. Cílem naší cesty je zjistit co tu máme vykonat, na světě, nebo zjistit proč si některý z&nbsp;bohů vybral právě nás,“ řekl a usmál se. <BR><BR>  „Aha,“ pokývala vážně hlavou Laura a ukousla velký kus&nbsp;bifteku, který měla napíchnutý na noži a držela ho před sebou. <BR><BR>  „V historii našeho řádu je hodně významných osob, jak Mudlovských, tak kouzelnických. Vzpomínáte si na posledního velmistra Templářského řádu, Jacquese de Molaye? Byl upálen na tom malém ostrůvku v&nbsp;Paříži…vypadlo mi jméno,“ zeptal se holohlavý Frank. Měl bradku hnědých vousů a v&nbsp;uchu několik náušnic. Pod černým tričkem měl docela velké tetování, dokonce i po rukou a pokračovalo dál.  <BR><BR> „Ano, četla jsem o něm dobrou knížku, Poslední templář?“ zeptala se a Frank jí přerušil.  <BR><BR> „Jeden z&nbsp;nás, vyvolený Křesťanského boha, upálený svým kolegou z&nbsp;řádu, Filipem IV., který byl vyvolený nějakého dementního boha zaniklé sekty z&nbsp;osmého století,“ řekl a ukázal vidličkou na opečeného divočáka.  <BR><BR> „Todle z&nbsp;něj zbylo, z&nbsp;chudáka, viděl jsem to na tyhle oči,“ přikývl a Ash si jen ukrojil pořádný kus bifteku a ten spokojeně žvýkal, když se Susan se smíchem napila a zamávala rukama.  <BR><BR> „Nic proti největší rubačce mezi řádovými bratry. To přeci naposled To…“ začala a Gabriel si odkašlal a to stačilo k&nbsp;tomu, aby se všichni uklidnili.  <BR><BR> „Myslím si, že jsme se trochu rozvášnili a naši dva noví přátelé a kolegové budou jistě unavení. Navrhuji tuto konverzaci ukončit a pokračovat s&nbsp;ní zítra dopoledne. To se rozhodne co dál a také se musíme začít věnovat výuce a zasvěcení do tajů Domidicia,“ řekl a všichni přikývli. Pluto v&nbsp;čele jen přikývl a zvedl se. Otřel si rty do ubrousku a napil se ze svého poháru.  <BR><BR> „Dobře, pokud mě tedy omluvíte? Půjdu se trochu protáhnout a odpočinout si. Dobrou noc, přátelé,“ usmál se a odešel dveřmi pryč. Ash nikdy moc nejedl a tak se rozhodl, že půjde také. Potřeboval se na něco Hlídače zeptat. Rozloučil se pár slovy a vyběhl za ním. <BR><BR>  „Pluto, prosím,“ zavolal na muže a ten zastavil a ušklíbl se.   „Jistě, co chceš?“ zeptal se a Ash se snad poprvé v&nbsp;životě cítil trochu přijatý mezi lidi. Nový pocit, tedy alespoň pro něj.  <BR><BR> „Víte…“ <BR><BR>  „Už mi můžeš tykat, Ashi, jsme na stejné úrovni,“ řekl a Ash přikývl.  <BR><BR> „Takže, Pluto, moje jizvy, co přesně znamenají? Tu „božskou“ sílu?“ zeptal se a Pluto se s&nbsp;ním vydal směrem k&nbsp;pokojům.  <BR><BR> „Víš, je to těžké takhle říct. Sice jsem nejstarší z&nbsp;nás, ale jistě ne nejchytřejší, to bude asi Thomas a Susan, ač se tak ona nejeví a on nedává znát. Jizvy po těle ve tvaru loveckých run neměl nikdo. Hustě popsané tělo ano, tetováním, nebo tedy něco tetování podobnému. Ale doslova vystouplé Lovecké runy? To jsme dosud neviděli. Nějaký nový bůh? Nevím, já sám jsem zatím nenašel svůj důvod bytí. Po tolika prožitých letech je to špatné znamení,“ ušklíbl se znovu a Ash si bezděky přejel přes rukáv trička.  <BR><BR>  „Lovecké runy. Sakra, nepamatuji si nic od pěti let,“ zavrčel pro sebe a Hlídač jen pokrčil rameny. <BR><BR>  „Není třeba důležité vědět, co bylo před tím. Třeba nic nebylo, nevíme. Cokoli, co si pamatuješ z&nbsp;té doby, je možná důležité pro hledání tvého důvodu bytí. Zní to jako metafyzické žvásty, ale kvůli ničemu jinému Ritus Domidicio není. Najít svůj smysl,“ zakončil svou řeč Pluto. Stáli před jedněmi ze dveří. <BR><BR>  „Dobrou noc, Ashi Morgane,“ ušklíbl se svým podivným způsobem Hlídač a zmizel ve svém pokoji. Monstrum pokrčil jen rameny a s&nbsp;povzdychem šel hledat svoje dveře. Nechal si v&nbsp;dřevěném futře rýhu nehtem, aby nemusel namátkově otvírat dveře. Jeho pozorovací schopnosti od „boha“ ho nezklamaly a on jen přejel prstem přes rýhu a otevřel dveře. Uvnitř už nezamykal a rovnou se převlékl do pyžama a zalezl do obrovské postele. Spokojeně usnul během chvilky.  <BR><BR> *<BR><BR>   „Dobře, po snídani se ti bude chvíli věnovat Takako. Má nějaké jednání v&nbsp;Tokiu a nemůže se tu dlouze zdržovat. Proto začnete dnes a pokračovat budete v&nbsp;japonském sídle,“ oznámil mu Hlídač ráno. Usmála se na něj přitažlivá míšenka Japonky a Američana. Byla po Yazoovi druhá nejmladší od Laury a Ashe. <BR><BR>  „Jistě, ráda,“ přikývla a hned po snídani si dovedla Ashe do jedné cvičebny. Na zemi, uprostřed, byli žíněnky a po stěnách byli žebřiny, tyče na šplhání, dvě hrazdy, stojany s&nbsp;dřevěnými meči, tyčemi a mnohým dalším. Převlékl se do kimona, které dostal od Takako a ta už stala oblečená do podobného, tmavě rudého uprostřed. On měl tmavě zelené. <BR><BR>  „Dobrá, vezmi si tenhle lektvar, je to lektvar rychlého učení, Susan ho vyrábí pro učení nováčků,“ řekla a hodila Ashovi lahvičku s&nbsp;jasně ostře zeleným lektvarem. Ash si nedůvěřivě přičichl a rychle zkoumal, jestli není uvnitř nějaký jed. Rychlý test nosem lahvička prošla, tak to do sebe kopl. Okamžitě mu mozek začal šlapat na trojnásobnou kapacitu a svaly se zavlnili novým přívalem energie.  <BR><BR> „Vydržíš do večera plnou zátěž a všechno si zapamatuješ, projdeme zatím nějaké cviky a základy Kung-fu,“ oznámila a začala mu ukazovat rychlé výpady a výkopy. Ash to všechno vnímal a zapamatoval si to. Po minutě cvičení mu řekla, aby vše opakoval. Bez jediného zaváhání všechno udělal přesně jako ona sama. <BR><BR>  „Výborně, dokáže to tvoje svalová hmota, to je dobře. Přejdeme tedy rovnou na Kung-fu,“ usmála se a přistoupila k&nbsp;němu. Následovalo osm hodin intenzivního výcviku chvatů, obrany a série úderů synchronizovaných do bojových sestav. Před večeří přestával pomalu lektvar působit, proto už poslední jedenáctou hodinu výcviku věnovali opakování. Teprve za poslední dvě hodiny se unavil rychlým sledem sestav, když mu posilovač výdrže z&nbsp;těla vyprchal. Ke své veliké radosti si vše pamatoval. Hned se díval na každý pohyb těla lidí jinak, vyvažování těžiště u každého člověka mu napověděl, jak zareaguje. <BR><BR>  K&nbsp;večeři si dal nějaké motané těstovinové cosi, co jedla Cynthia. Tahle vysoká prsatá blondýnka seděla vedle něj a pomrkávala na něj. On však měl svojí obvyklou náladu a nijak na její náznaky nereagoval. Tohle Thomase rozesmálo.  <BR><BR> „Hele, Ash nereaguje na Cynthiino vábení,“ řekl a Gabriel se obdivně poklonil směrem k&nbsp;Ashovi, který se zaraženě díval na Thomase.  <BR><BR> „Víš, jsem totiž z&nbsp;3/4 víla,“ ušklíbla se Cynthia a Ash pokrčil rameny.  <BR><BR> „Už v&nbsp;Bradavicích jsem zjistil, že jsem imunní vůči vílám, nymfám a trochu tuším, že i vůči succubám,“ namítl a Cynthia se jen trochu zdrceně zamyšleně pustila do zbytku svého těstovinového cosi.  <BR><BR>  „Šťastný to člověk,“ zasmál se Lupus, což byl tak čtyřicetiletý muž s&nbsp;mohutnou kšticí šedivých vlasů. Měl delší špičáky a hnědozlaté oči. Podle toho co Ash hádal, byl vlkodlak a to ne obyčejný. <BR><BR>  „Fuj, sem hladová,“ sekla sebou Laura ke stolu a hned se natáhla po karbanátkách a bramborech. Dva do sebe nacpala, než si jídlo dala na talíř. Spokojený a trochu zamračený Frank si sedl ke stolu a přitáhl si misku s rýží a zakousl se do nějakého masa obaleného těstíčkem, které držel hůlkami.  <BR><BR> „Panebože, střílí opravdu výborně,“ zamumlal přes žvýkání a ukázal hůlkami na Lauru, která si mnula namožené ruce z&nbsp;celodenního výcviku. <BR><BR>  „Udržela i Automag a luparu jednou rukou. Blázen, tahleta holka,“ zamručel a začal do sebe prát jídlo. Ash se tak podíval po stolujících členech Domidicia. Vypadali docela jako rodina. Jedli, povídali si, smáli se. <BR><BR>  „Dobře, zítra odlétám do Tokia. Pošlete za mnou Lauru tak za týden, dříve nebudu mít čas, Ash by mohl přijet s&nbsp;ní, nebo kdy bude chtít,“ řekla po večeři nad kávou a zákusky. <BR><BR>  „Dobrá, zítra si vezme Ashe do střelnice Frank a Yazoo s&nbsp;Thomasem se postarají o jeho vzdělání v&nbsp;Loveckých runách a tradicích. Thomasi, pokud budeš moct, postarej se i o základ v&nbsp;mytologii světa, aby mohl eventuálně najít svého „boha“. Laura se možná bude schopná za tento týden naučit s&nbsp;Lupusem ovládat surovou magii, kterou by mohla zvládnout a možná, pokud bude Susan souhlasit, bys mohla nastoupit k&nbsp;ní do kurzu čarování. Máš dar magie a bylo by neuvážené ho nevyužít,“ usmál se a Susan zakroutila hlavou. <BR><BR>  „Musela by ale zabrat, navíc nemám tolik času. Ashe postrčím správným směrem v&nbsp;magii za víkend s&nbsp;lektvarem, jenže tolik ho používat nemůže. Je silně návykový a i za to patero, šestero použití bude mít abstinenční příznaky,“ řekla a zatvářila se trochu zamítavě. Ash se jen ušklíbl a otočilo se k&nbsp;němu pár očí. <BR><BR>  „Absťák přežiju, přežil jsem jich už dost,“ řekl trochu tvrdě, ale hlavně potichu. Každý ho stejně slyšel.  <BR><BR> „No, pak je mi to ukradený. Klidně si chcípni, že jo, o jednoho míň,“ zašklebila se drsně žena a ostatní se na něj dívali s&nbsp;překvapením. Ash pokrčil rameny a zvedl se.  <BR><BR> „Tak tedy zítra,“ zvedl se a s&nbsp;rukama v&nbsp;kapsách odešel. Díval se za ním hlavně vlkodlak.  <BR><BR> „Thomasi, vezmu si ho ještě před vámi, ano?“ usmál se a Thomas přikývl.  <BR><BR> „Klidně, Lupusi, pokud to chceš,“ odpověděl a Yazoo se protáhl a zívl.  <BR><BR> „Klíďo, mrknu se zatím, co ho naučíme,“  <BR><BR> * <BR><BR>  Na letišti Heathrow prošel ochrannými rámy, které ani jednu z&nbsp;jeho zbraní nenašli. Už na něj čekala trojice bystrozorů. Byl srpen, za dva týdny by mu začínala škola, ale tam on nepůjde. Ušklíbl se na trochu koketní úsměv letušky před ním. Sundal si z&nbsp;očí černé brýle a usmál se. Přes rameno měl černou koženou tašku s&nbsp;pruhy tvrdého materiálu, v&nbsp;ruce kufřík a přes záda ještě trochu dlouhý futrál, kde měl pár zbraní fingované jako dřevěnou hůl a stočené dokumenty v&nbsp;hliníkovém pouzdře. <BR><BR>  „Vítejte v&nbsp;Londýně, pane Morgane,“ usmála se a on jí úsměv oplatil. Měl na sobě drahé černé kalhoty, pevné kožené boty a na košili s&nbsp;dlouhým rukávem černé sako. Na krku se mu přes košili byl vidět stříbrný řetízek s&nbsp;amuletem, ten nemohli vidět, ale byla to velká tepaná jakoby mince s&nbsp;pokrouceným znakem, s&nbsp;dírou uprostřed. <BR><BR>  Prošel kolem dívky a vtiskl jí lehce do vědomí pár obrázků. Roztřásla se a vyšla za ním. Thomas ho naučil ovládání lidí kolem, v&nbsp;omezené míře než to dokázal on sice, ale přeci zajímavé. Přešla k&nbsp;němu a začala si s&nbsp;ním povídat. Mile odpovídal a zkoumal, jak lehce ji ovládá. Cestou k&nbsp;bráně se s&nbsp;ní rozloučil, měl její číslo a cítil dotek rtů na tváři. Musel se zašklebit, Domidicio je prostě skvělé. <BR><BR>  Venku se rozhlédl. Bylo slunečno, na Londýn až nezvykle teplo a lidi kolem vypadali vcelku spokojeně. Přejel očima přes stánek s&nbsp;novinami, zaparkované taxíky a kolemjdoucího muže. Prohlédl si i muže co čekal opřený o sloup a kouřil. Monstru se úsměv rozšířil.  <BR><BR>  „Takže, smrtijedi ovládli skoro polovinu Kolier city a sledujete mě, jo?“ zeptal se směrem k&nbsp;mladíkovi a sjel mu na ruku, za kterou měl v&nbsp;rukávu hůlku. Mladík se ušklíbl a jinýma očima na něj mrknul. Byla to Tonksová, stará známá bystrozorka.  <BR><BR> „Nemohli jsme vás sehnat, pane Morgane. Odjel jste ze země. Proces proběhl bohužel bez vás a museli jsme je pustit,“ řekla trochu rozhořčeně. Ash natáhl nosem vzduch smogu a pousmál se.  <BR><BR> „Jo, už to cítím. Jsem doma,“ zašklebil se a nechal se Tonksovou odvést do zeleného fiatu. Vpředu  seděl obrovský chlap v&nbsp;kvádru. Pořez, tak dva metry dvacet, ramena širší než sedačka. Vlnili se mu pod volnějším kvádrem svaly a nešlo to zamaskovat. Měl krátké blonďaté vlasy a pod křídlem měl zbraň. Byl to revolver, Colt Piecemaker, rázný a pořádný. Ash už uměl se zbraněmi zacházet na mistrovské úrovni, taky ho to stálo několik záchvatů. Prodělal i měsíční rychlokurz u speciálních jednotek. Bral vylepšený mnoholičný lektvar a když na konci řekl, že nechce k&nbsp;jednotce, instruktor málem upadnul překvapením. Překonal jim tam osm rekordů z&nbsp;deseti, a to se ještě hlídal, aby moc nevyčníval. Jeho prokletí se teprve postupně projevilo v&nbsp;tomto věku, ale cítil že ještě to nebude všechno.  <BR><BR> Věci si dal vedle sebe, na přední sedadlo si sedla Tonksová jako brunetka menší postavy s&nbsp;ocelově šedýma očima. Její klasická podoba, jen má ve skutečnosti modré oči. <BR><BR>  „Pojedete s&nbsp;námi na centrálu, ano? Vyslechneme vás a potom se uvidí,“ řekla a Ash jen přikývl s&nbsp;neutrálním výrazem. Jako by na něj nějaký nátlak při výslechu mohl fungovat. A pokud mu sundají oblečení, čeká je krutý šok. Lovecké runy vystouplé z&nbsp;těla sedmnáctiletého mladíka… to asi bystrozoři nezažili. Podle novin se už událo několik nejasně vysvětlených masakrů lidí v&nbsp;okolí Liverpoolu a Londýna. <BR><BR>  Po deseti minutách vjeli do jedné garáže a zavřeli vrata. Pak se před nimi otevřela zdánlivě nepropustná zeď a vyjeli portálem rovnou na náměstí Kolier City. Auto zaparkoval pořez před vchodem na parkovišti a Tonksová vystoupila, stejně jako blonďák. Ash je oba následoval a navlékl na sebe věci. V&nbsp;kapse si připravil obyčejnou hůlku, kterou měl pro návštěvu ministerstva už koupenou. Nemohl jim dát převážit tu pravou. Ušklíbl se při představě, jak by na ní reagovala ostraha. Neměli šanci najít v&nbsp;kufříku něco závadného, ani v&nbsp;tašce a ani v&nbsp;pouzdru. Výuka společníků v&nbsp;řádu byla… přínosná.  <BR><BR> Prošli bránou do trochu strohé haly. Žádné věhlasné zdobení jako v&nbsp;Londýně, jen dřevěné obložení, velký pult s&nbsp;turniketovými propustmi a u každé byl stůl s&nbsp;váhou a u dvou seděla obsluha. Přešli k&nbsp;jednomu muži a ten převážil hůlky obou bystrozorů a prošli bránou tajností. Upravené čidlo tajností a trochu i detektor kovů asi. Ash prošel, pořez musel vyndat Piecemaker. Morgan nedal najevo žádný úžas nad tím, že má chlap zbraň, což majitel přešel se zavrčením a Tonksová s&nbsp;letmým úsměvem. <BR><BR>  Dál s&nbsp;taškami došel do výtahu, kudy vyjeli do patra na centrálu bystrozorů. Tam si věci odložil, stejně jako hůlku odevzdal zřízenci a pak se posadil ke stolu ve výslechové místnosti. Jeho věci byli vedle na stole a proti němu seděl vytáhlý čaroděj v&nbsp;něčem mezi oblekem a hábitem. Sám měl jeden koupený, v&nbsp;černé na slavností příležitost, byl obšitý černou nití a uvnitř bylo pár kapes na zbraně. <BR><BR>  „Takže, jméno a datum narození?“ zeptal se muž a otevřel papírové desky. Ash měl ruce položené na stole, volně a seděl vzpřímeně. Tonksová stála opřená o stěnu za ním, pořez před dveřmi zvenku.  <BR><BR> „Ash Morgan, narozen 31.7.2002,“ nahlásil vymyšlené datum, co mu „dal“ Montymer, když mu vyráběl identitu. Ash se tak nejmenoval, nevěděl své pravé jméno, stejně jako přesný věk. Při datu narození se pousmál, Tonksová se zatvářila překvapeně, cítil to v&nbsp;auře a okolí. Muž nedal najevo nic. Profík. <BR><BR>  „Důvod ukončení studia na Bradavické akademii čar a kouzel?“ pokračoval muž a kontroloval záznamy.  <BR><BR> „Podezření za myšlenkové napadení žáka Nebelvíru, důsledné plnění úkolů profesora Hidanea, značné menší přestupky a nelibost ředitele vůči mé osobě,“ řekl sarkasticky, ale klidně a bez emocí. Muž se na něj chvíli zadíval, jakoby ho hodnotil. Otřel se o něj myšlenkami, Ash reagoval mírně, jen ho odstrčil. Muž sklonil opět pohled a otočil stranu. Ash viděl fotky jeho samého, spolu s&nbsp;Montymerem, Madison Pastorkovou v&nbsp;restauraci a z&nbsp;letištních kamer na Heathrow. <BR><BR>  „Bydlíte kde?“ <BR><BR>  „Vlastním byt, ve výrobním bloku 3A, byt úplně nahoře. Ten s&nbsp;prsty před dveřmi,“ dodal na vysvětlenou. Uslyšel vyprsknutí Tonksové a následný kašel, jak to maskovala. Vyšetřovatel zvedl k&nbsp;ženě oči a nesouhlasně zakroutil hlavou. <BR><BR>  „Ještě něco?“ zeptal se lehce lhostejně.  <BR><BR> „Ano, jsem majitelem bytu na Upper Holloway na Duncombe road. Byt 13 v&nbsp;čísle 667. Soused zrůdy, chápete?“ usmál se a podíval se na vyšetřovatele. Ten zvedl oči a na okamžik se jejich pohled spojil. Muž měl nezvykle zelené oči. Přikývl. <BR><BR>  „Jo, chápu,“ pousmál se a sklopil oči. Tonksová se ani nehnula.  <BR><BR> „Dobře. Pokud by vám to nevadilo, prohledali bychom vaše věci. Máme jisté podezření, že jste zapleten do Kolierského podsvětí a převážíte předměty, ehm… nevhodného charakteru. Nemáme však povolení, proto vás žádám o váš písemný souhlas, pokud jste ochoten ho poskytnout. Prohlídka proběhne ihned pod vaším dohledem,“ zadíval se na Ashe muž se smaragdovýma očima a Ashovi se jen protáhl úsměv. <BR><BR>  „Jistě, proč ne. Kde mám podepsat?“ zareagoval ihned. Gabriel by byl spokojený. Byl milý, přívětivý, choval se jako gentleman a byl jako ze škatulky. Muž mu po stolu pošoupl tři sešitá lejstra přelepená páskem a s&nbsp;pečetí bystrozorů. Pak položil nahoru černé plnící pero se zlatým zdobením. Na jednom místě si Ash všiml znaku jednoho ze starých rodů a iniciály NFR. <BR><BR>   „Jistě,“ řekl a převzal pero. Promnul ho mezi prsty a s&nbsp;lehkým úsměvem, který nemohl vyšetřovatel prohlédnout, podepsal. Třikrát, na každý papír. Předtím si vše pročetl, samozřejmě. Nic mu nemohli zabavit, jen to, co by identifikovali jako smrtící zbraň nelegálně drženou, prokázaný artefakt černé magie podle katalogů, anebo kradený předmět podle vnitřní bystrozorské databáze.   „Prosím, pustíme se do toho?“ zeptal se a postavil se. Muž přikývl a převzal pero. Zakryl hrot uzávěrem a vložil ho do hábitu. Tonksová přešla ke stolu a Ash se postavil za stůl a pouze přihlížel. Muž prsty přejel po drahé kůži kufříku a zajel prsty ke stříbřité kovové západce s&nbsp;kódem. <BR><BR>  „Kód?“ odtušil chladně. Zrůda jen pozvedl bradu a natáhl ruku. Vyšetřovatel se ušklíbl a položil si kufřík na ruce, otevíráním k&nbsp;Ashovi. Ten přejel prsty a nastavil šestimístný kód. Povolil západky a kódový zámek zase stočil na nuly.  <BR><BR> „Děkuji,“ dodal mrazivě muž a přehodil si povyhozením kufřík na ruce a druhou začal projíždět dokumenty. Jednalo se o smlouvy o koupi zmíněného stropního bytu číslo třináct a pak objednané úpravy a nákresy. Ty neprohlížel, byly zapečetěné a ve složce nic nenašel. Poklepal na ní prstem s&nbsp;na čtyřikrát obtočeným stříbrným drátkem.   Složky položil na stůl a projel prsty dno, pevné, pod ním nic nenašel. Pak prohlédl dvě pera a svazek tužek v&nbsp;pouzdru, stejně jako skalpel, dvě rydla a lahvičku s&nbsp;lihem a druhou s&nbsp;inkoustem. Orlí brk v&nbsp;pouzdru z&nbsp;lakovaného dřeva. Ve vrchní, té lehce tajné schránce byla v&nbsp;polstrování stříbrná dýka s&nbsp;perleťovou střenkou. Tenká, lehounká, dokonalá. Vymáčkl jí a pozvedl.  <BR><BR> „Moje osobní, je na zakázku vyrobená, je to dar pro známého,“ usmál se Ash a vyšetřovatel jí stejně projel databází. Hůlkou jí speciálním kouzlem překontroloval a pak hledal stejný záznam v&nbsp;databázi. Strávil tím skoro deset minut, ale nic. Vrátil dýku zpět a pohlédl na Tonksovou. Ta prohledávala dřevěnou hůl s&nbsp;ornamenty a nákresy co měl. Odčarovat je nemohla, bylo to zabezpečeno Loveckými kouzly. Několik málo se jich stihl naučit. Nepatrně se pousmál. Právě v&nbsp;rukou držela útočnou pušku, kombinovanou s&nbsp;útočnou brokovnicí a před chvilkou odstřelovací pušku FN FNAR-H v&nbsp;ráži 7.62x51 mm NATO, vážila 4 kilogramy a 540 gramů, k&nbsp;němu bylo v&nbsp;kufříku pět zásobníků. Dva na dvacet, tři na deset nábojů a krabičky s&nbsp;náboji samozřejmě také.  <BR><BR> Náboje do modifikované pušky více účelného využití měl v&nbsp;černém pouzdru, kde bystrozoři objevili v&nbsp;sametovém vytvarovaném polstrování osm černých obsidiánů. Runové kameny té největší kvality, předělané jím a Lupusem na ochranu jeho bytu.   <BR><BR> „Ochranné runové kameny, do mého bytu. Neprohledávejte je magií, prosím, mohlo by to tu zničit kancelář,“ usmál se a Tonksová vrátila krabičku do tašky a projížděla oblečení. <BR><BR>  „Dobře, nemáte u sebe nic nezákonného,“ podotkl trochu podle svého očekávání vyšetřovatel a pohlédl na Ashovo sako. Tušil, že u sebe má zbraň, ale… <BR><BR>  „Měl byste něco proti tomu, kdybychom vás prohledali… osobněji?“ zeptal se a díval se mu do očí.  <BR><BR> „Ano, to měl. Prošel jsem v&nbsp;hale detektorem a jsem čistý. Tuto prohlídku odmítám,“ pronesl rázně, až to oba bystrozory překvapilo. <BR><BR>  „Dobrá, mohl bych se zeptat, než půjdete, kde jste vzal na tyto věci? Podle záznamů nemáte ani trezor u Gringottonů. Z&nbsp;ničeho vás neobviňuji, ale,“ dodal s&nbsp;lehkým neupřímným úsměvem a rozpřáhl ruce. Ash se ušklíbl a začal si na sebe dávat svá zavazadla. <BR><BR>  „Mám… řekněme bohaté přátele, kteří si přejí být nejmenováni. A jsem členem organizace, jejíž část majetku mohu volně využívat pro své potřeby,“ zakončil to a podíval se s&nbsp;povytaženým obočím na vyšetřovatele. <BR><BR>  „Ještě něco, nebo mohu odejít?“ zeptal se a vyšetřovatel jen pokynul ke dveřím. Ash otevřel dveře a otočil se. <BR><BR>  „Nashledanou, pane Nicholasi Rothere,“ usmál se a vyšel ven. Muž pohlédl na Tonksovou. <BR><BR>  „Já svoje jméno nezmínil. Tys mu ho taky neřekla,“ zkonstatoval pro oba a pohlédl na dveře a do ruky na svou složku. <BR><BR>  „Zajímavej kluk, co?“ řekla o chvilku později žena s&nbsp;hnědými vlasy v&nbsp;culíku a převzala složku a Nicholas přikývl.<BR><BR>   „To určitě, myslím, že o něm ještě uslyšíme,“ řekl a ušklíbl se. <BR><BR>  * <BR><BR>  Ash vyšel před ministerstvo a zamířil k&nbsp;sobě do výrobního bloku. Cestou si koupil noviny a přejel články. Montymer, Madison a Lawensi si šli po krku už měsíc, lehké potyčky se dali očekávat a na ty také docházelo. Další gang, tzv. Maskovaní, to byli smrtijedi. Verbovali muže pod sebe a ti bojovali v&nbsp;černých hábitech s&nbsp;bílou maskou na zádech jako znakem. Proti nim se občas spojili i jinak soupeřící Ohniváci, Amazky a Hypogryfí klan. Severskou oblast včetně pevnosti nyní měli pod sebou Smrtijedi, stejně jako nejhorší slumy a chudinské čtvrtě, kde získali docela podporu, protože rozhazovali peníze. Zradu ale trestali exemplárním mučením, co zaslechl.   Smrtijedi, nebo tedy ti co se za ně vydávali. Voldemort je přece mrtvej, Potter ho tenkrát oddělal a sám zhebnul, přemýšlel Morgan cestou. Nebo tak se to říká, přesně to nevěděl nikdo kromě těch dvou. Godrikův důl prostě… zmizel, po něm zůstal jen malej bráška Grand kaňonu.  <BR><BR> Stoupal po svých schodech a nahoře zrušil ochrany a odkopal dvě ruce a pár nenechavých prstů. Na okamžik převaloval v hlavě myšlenku, kolik bezprstých zlodějů se tu bude potloukat. Pak se jen ušklíbl a prošel do pokoje, který mu byl na pár týdnů domovem. Přešel k&nbsp;truhle a vložil dovnitř nějaké peníze a nechal tu všechny pistole. U sebe měl aktuálně jen CZ 75 STAINLESS, což je modifikace klasické CZ 75 v&nbsp;nerezové úpravě, 16 nábojů v&nbsp;dvouřadém zásobníku, tu měl jako osobní zbraň a i přiznanou. <BR><BR> Měl na ní povolení a stejně jako zbrojní pas pro celý svět k&nbsp;tomu povolení jí nosit i v&nbsp;Británii, byl kvůli tomu zařazen přes Gabrielovy konexe stejně jako Laura pod pobočku CIA jako spící agent a nikdo k&nbsp;jeho složkám neměl přístup, ale policie ani bystrozoři mu nemůžou vzít zbraň a ani kdyby jí našli. Pak dvě nepřiznané odlehčené CZ 75 Phantom, které jsou o 200 g lehčí než Stainless a mají o dva náboje více než ta legální. K&nbsp;nim měl v&nbsp;kufříku i laserové zaměřovače, a svítilny.  <BR><BR>  Ze zdi si ale sundal bájný meč bojovníků světla a dal ho do pouzdra k&nbsp;tyči a svému meči. Pak vyšel ven a seběhl dolů. Došel k&nbsp;Plutovu domu a tam zazvonil. Otevřela mu jeho služebná a po chvilce konverzace odjížděl ve svém&nbsp;autě směrem k&nbsp;portálu do Londýna. Tudy projel a pak se hodinu proplétal provozem. Pomohla mu dost navigace, kterou měl na notebooku, rozevřený vedle sebe. V&nbsp;kufříku toho bylo… hodně. Ušklíbl se nad tím a zaparkoval na vyhrazeném místě pro svůj byt. Měl tři parkovací místa, protože byl jeho byt propojený ze třech půd a předělaný. Koupil ho přes realitní kancelář přes internet s&nbsp;Gabrielem, ten mu pomohl s&nbsp;výběrem firmy na přestavbu. Byla to mudlovská firma. Pak poslali vlastní dva Zasvěcené a ti vybudovali pár magických vychytávek.  <BR><BR> Zamknul auto a vytáhl z&nbsp;obálky klíč od vchodu a pak dva klíče od zámků. Vchod měl jen jeden, zbytek byl zazděný a převařený traverzami a z&nbsp;kusu schodiště a podesty v patře tak vznikly dvě šatny, vlastně dvoupatrové. Do toho „patra“ spodního nechal udělat padací dvířka a tam bude mít svojí zbrojnici a v&nbsp;druhé si nechá zase sklad na horké zboží. Podlaha byla jednolitá a nebyl poznat přechod v&nbsp;padací dveře. Ani kouzly.  <BR><BR>  Šel po schodech, nejel výtahem. Nahoře před svými dveřmi, potkal menší hnědovlásku. Byla docela pěkná, vypadala mile a trochu ne moc společensky. Pod nohou se jí pletla černá kočka a dívka byla celá v&nbsp;černém s&nbsp;čtyřmi stříbrnými řetízky, z&nbsp;nichž tři byly ochranné amulety. Ale magii v&nbsp;ní necítil, snad moták, nebo jen podivná mudla. <BR><BR>  „Dobré odpoledne,“ pozdravil a ukázal na dveře s&nbsp;číslem 13. <BR><BR>  „Vy budete bydlet v&nbsp;tom nešťastném čísle? Chraň vás všichni svatí,“ zamumlala a popadla kočku a zapadla do svého bytu 12. Zabouchlo se a Ash si všiml temného nábytku v&nbsp;bytě a vyřezaných znaků do futer dveří.  <BR><BR>  „Divná,“ odfoukl si a odemkl. Pak druhý zámek a vešel. Za sebou nezamykal, stejně zapadl elektronický zámek a šestibodové kovové závory do futer. Pak vystoupal po schodech a tam znovu odemkl a pak ještě odklonil první část obrany. Uvnitř se rozhlédl a překvapeně vydechl. Prostorný byt, skoro jako nějaký velký obchod, byl rozdělený na několik místností. Nacházel se nyní nad první částí domu, další dvě pokračovali dozadu. Byl teď v&nbsp;předsíni propojené s&nbsp;velkou kuchyní, obývákem a jídelnou. Jednotlivé místnosti byli sporadicky oddělené dřevěnými stěnami do půlky výšky místnosti a z&nbsp;obrovských prosklených oken proti němu bylo vidět na zahradu za domem, velikosti malého parčíku.  <BR><BR> Všechno bylo ve dřevě, kuchyně do U, s&nbsp;pultem do prostoru pod okrajem horního podkroví. Tam byl na trámech položený rošt z&nbsp;fošen a zezdola přebitý stropními deskami ze dřeva. Nahoře tušil pracovnu. Přešel ke stolu v jídelně. Bylo tu osm židlí kolem masivního stolu. Kuchyně byla ve světlém dřevě, všechno vybavení vestavěné do linky a uklizené.  <BR><BR>  Odložil věci na stůl a nakoukl do obýváku. Dvě velké sedačky vedle sebe do L&nbsp;proti televizi, plasmové na stěně. Pod ní na světlé polici nějaké přístroje. Poznal tam přehrávače, satelitní rozvod a hifi-věž. Repráků bylo kolem po stěnách 8. Prošel kolem okna a začal stoupat po schodech do pracovny. Byla prostorná, útulná. Vévodil jí velký stůl do L na jedné části stál počítač a na druhé byl prostor pro psaní a taky dvě kopičky papírů. Přešel ke stěně, na které byli ocelové regály plné šanonů a knih. Bylo tu pár desítek svazků. Nějaká základní kouzla, pak beletrie jak mudlovská tak kouzelnická, slovníky a almanachy zvířat a tvorů.<BR><BR>  Přešel ke střešním oknům a vyhlédl ven na ulici. Viděl z&nbsp;oken na obě strany v&nbsp;úhlu 320° a okna byli zvenku kouzlem upravená tak, aby neukazovaly osoby. Takže i trochu ochrana před případnými vrahy. Sešel ze schodů a prošel kolem stěny s&nbsp;televizí. V&nbsp;dvoumetrové chodbě končící velkými, tmavě zelenými dveřmi s&nbsp;honosně vyhlížející stříbrnou klikou a klepadlem byly čtvery světle dřevěné dveře. Všechny vedli do pokojů až na jedny, ty vedly do šatny, úzké místnosti. Přešel k&nbsp;poklopu a přiložil k&nbsp;němu ruku. Obrys padacích dveří se náhle objevil a on jen prsty přejel po madle a vytáhl. Dolů vedl kovový žebřík a dole se rozblikaly žárovky. Sešplhal dolů a nechal otevřeno. Zezdola si všiml masivních závor, kdyby se tu musel zabarikádovat a pak v&nbsp;polici pár přenášedel s&nbsp;visačkami (Londýn 3x v&nbsp;různých částech města, Řím – východ ze stok a pak další čtyři velká města po Evropě a dvě na Kolier City. Ty byly v&nbsp;igelitech, aby se jich omylem nedotkl.  <BR><BR>  Zdi byly pokryté kovovými regály, prostředek sálu byly zase dva kovové stoly a pod ním boxy na další zboží. Moc se nezdržoval a zase vylezl a zavřel. Koberec se slil zase do jednolité plochy a on si prohlédl šatník snad pro osm lidí. Jen se zašklebil a vrátil se zpátky. Pokoje byli jednoduché, vždy s&nbsp;dvěma postelemi, stolem se židlemi, skříní a komodou. Každá měla jednoduché sociální zařízení a malou spchu. Pak, poslední dveře, byla prostorná koupelna a záchod. Rohová vana, sprchový kout vestavěný do zdi, zakrytý mléčným sklem.  <BR><BR>  Druhá šatna byla předělaná na počítačovou místnost s&nbsp;diskovou plošinou s&nbsp;pevnými disky o kapacitě 8 TB, což mu Thomas s&nbsp;Yazooem takřka vnutili. Neprotestoval. Byl zde autodestrukční systém kdyby byla prolomena ochrana. Dole ve zbrojnici měl náboje do svých zbraní a tam si nechal svoje zbraně, kromě STAINLESS a katany. Katanu si položil na stojánek v&nbsp;pracovně na čestné místo a pistol měl v&nbsp;pouzdře na opasku. Pak se vrátil na konec chodby. <BR><BR>  Zastavil se teď před Velkými tmavě zelenými dveřmi se stříbrnými klepadly a klikou. Položil dlaň na dveře a vyslovil formuli a deaktivoval základní obranu. Pak vyslovil v&nbsp;duchu nové heslo a otevřel dveře. Nezavrzali, jak trochu očekával. Vstoupil a zavřel za sebou. Byl v&nbsp;rozlehlé místnosti plně magického charakteru. Velká zásoba přísad v&nbsp;regále, kotlíky nad hořáky, baňky, virgule, systém na destilaci, kahany, ampule a další věci na přípravu lektvarů. Přikývl a zase odešel. Nemělo smysl tu být. <BR><BR>  * <BR><BR>  Ash oblečený do hnědého trička s&nbsp;dlouhým rukávem a v&nbsp;manšestrových kalhotách s&nbsp;vlasy ještě mokrými ze sprchy seděl v&nbsp;kuchyni nad mísou salátu, který si připravil. Zvedl mobil a vytočil číslo Madison Pastorkové. Po čtyřech zazvoněních hovor přijala.  <BR><BR> „Dobrý den, paní Madison, mohl bych vás pozvat na večeři? Vezměte sebou prosím i Miu. Na sedmou, pokud můžete. Skvělé…“ řekl a potvrdil jméno restaurace. U Královského dvora, tam byli minule také. Nejluxusnější restaurace co se Kolier city týče. Dalším telefonem zarezervoval stůl pro čtyři osoby a pak se podíval na hodiny. Bylo půl dvanácté. Protáhl si ruce a do úst vložil další sousto sýra. Kousal rajské jablko a zamyšleně hleděl někam do dáli.  <BR><BR>  Vždy měl nějaké plány do budoucna, třeba přežít, nebo najít kletby, sehnat prachy, ale teď neměl cíl. Vlastně měl, musí zjistit něco o své minulosti, kdo je, a který bůh si ho vybral. Potřeboval vědět důvod svého života. Pomoct nastolit obchodní stabilitu Plutovi a Domidiciu je jen další krok. Pluto se nemohl jen tak vrátit, proto potřeboval Ashe. Ten se pak věnoval prohledávání počítačového systému. Měl k&nbsp;dispozici připojení do méně zabezpečeného archivu Domidicia, krytého jako knihovna jedné univerzity kdesi daleko. Existovala jen papírově a absolvent na jejich stránkách vytvářel počítač skládáním milionu fotek z&nbsp;národní databáze.  <BR><BR>  Celé zástěrka jako krytí pro veřejný přístup do databáze archivů odkudkoli. Samozřejmě do těch hodně okleštěných. Stáhl si na svůj disk nějaké informace co potřeboval a pak se věnoval studiu Loveckých run. Kolem páté hodiny si vlezl do sprchy a pořádně se umyl. Relaxoval pod horkou vodou a promýšlel co všechno musí Madison dát, aby získali území kolem Plutova domu a jeho bytu. Potom se oholil, navoněl se parfémem, který mu Cynthia pomohla vybrat, spolu s&nbsp;tím že mu s&nbsp;Gabrielem nakoupili oblečení. Sám Ash neměl doteď moc vkus, co se týče oblečení a tihle dva to změnili. Nebo mu spíš nakoupili oblečení.  <BR><BR>  Vzal si hnědý oblek, modrou košili a temně modrou kravatu. Pod oblečením měl pistol a hůlku. S&nbsp;Frankem prošel rychlokurz zbraní a trochu techniky. Na okruhu v&nbsp;Itálii na okruhu v&nbsp;Monze, kde si dvě dopoledne pronajali jen pro něj a pro Lauru. Cvičili rychlost, ovládání vozu a Ash zničil sám čtyři auta. Potom je vytáhli do města, kde měli jezdit v&nbsp;provozu a unikat pronásledovatelům – s&nbsp;Laurou se střídali v&nbsp;rolích. Značky vozů byly vojenské, měli za sklem papíry s&nbsp;pověřením že vezou vysoký obnos peněz – to znamená že nesmějí zastavit žádné policejní hlídce.  <BR><BR> Nyní tedy uměl zacházet z&nbsp;většinou střelných zbraní a uměl řídit obstojně auto a na motorce by se taky asi udržel. To ale necvičili. V&nbsp;dřevěné jednoduché krabičce byla stříbrná dýka, uzounká s&nbsp;perleťovou střenkou. Málo zdobená, ale honosná. Stilet byl vkusně vyroben a Ash ho pokládal za vhodný dar pro královnu Amazonek.   Vložil krabičku do kapsy, vzal klíče od auta a pohlédl na hodinky. Má hodinu čas, to je akorát. Vyšel z&nbsp;bytu, zamknul, rukou zapečetil kameny a venku byt znovu zamkl. Pohlédl na dveře s&nbsp;dvanáctkou a uslyšel zrychlený dech své sousedky. Pousmál se a seběhl schody a dole vyšel. Nastoupil do auta a z&nbsp;druhé kapsy saka vytáhl navigaci. Nastavil si na počítači už odpoledne cíle portálů a tak si nechal vyhledat podle satelitu nejrychlejší cestu a vycouval do silnice a vyjel. Světla rozsvítil na konci ulice, když mu protijedoucí auto bliklo. Zapomněl, to by se stávat nemělo. <BR><BR>  Během 45 minut byl u portálu, otevřel mávnutím ruky vrata do garáže a tudy projel na Kolier City. Vyjel, dal přednost projíždějícímu Bentleymu a za něj se zařadil. Naproti Královskému dvoru zaparkoval na rezervované místo a klíčky vzal do kapsy a zamkl. Přešel ulici a kývnutím pozdravil službu u dveří. <BR><BR>   „Dobrý večer přeji pane, budete si přát?“ zeptal se a pohlédl na něj i s&nbsp;respektem. Ash byl docela rád, že obvyklý pohrdlivý výraz na něj se už změnil na vcelku respekt. Uvědomil si, že v&nbsp;obleku a navoněný drahou kolínskou a učesaný musí vypadat jinak, než nájemný mladík v&nbsp;otrhaných džínech.  <BR><BR> „Jistě, budu. Mám tu rezervaci na stůl pro čtyři, na sedmou hodinu. Na jméno Morgan,“ protáhl a pousmál se. Muž přikývl a přivolal si číšníka.  <BR><BR> „Ano, máme váš stůl připraven,“ odpověděl k&nbsp;zákazníkovi a rychle cosi přikázal číšníkovi. <BR><BR>  „Následujte mě pane Morgane,“ ozval se mladý číšník a dovedl jej ke stolu. Ash si rozepnul knoflík na saku a sedl si. Pár žen se po něm otočilo, když kolem nich prošel. Ještě teď na sobě cítil pár pohledů a plynoucí myšlenky na svůj zadek. Ušklíbl se a vytáhl z&nbsp;kapsy krabičku a položil jí vedle ruky. Číšník mu nabídl vinný lístek. Vybral jedno drahé víno, které měl s&nbsp;Gabrielem na jedné z&nbsp;večeří a nechal si připravit rovnou víc láhví.  <BR><BR>  S&nbsp;úsměvem si připomněl návštěvy barů s&nbsp;Yazooem, kdy měl vybranou holku sbalit a přinést svému učiteli její telefonní číslo nebo spodní prádlo. Za večer stihli i několik barů. Pravda, k&nbsp;intimnostem nikdy nedošlo, nemohl si připustit nikoho k&nbsp;tělu. Jeho zhyzděné tělo není vůbec přitažlivé. Odkašlal si a jak náhle utichl ruch, natočil hlavu a pohlédl na Madison na vysokých podpatcích v&nbsp;tmavě modrých šatech se stříbrem a diamanty a Miu v&nbsp;zelených úzkých šatech s&nbsp;řasením. Jak šla k&nbsp;němu, pochytil, že má podvazky a na nich dvě Tanta. Zvedl se a sám přistoupil k&nbsp;Madison a políbil jí ruku. Nedotkl se jí, spíš gestem, jak by asi měl.  <BR><BR> „Dobrý večer, Madison, Mio,“ pozdravil obě a Madison pomohl sednout on, Mie pak číšník. Všem nalil víno a pak když odešel, teprve se začalo jíst. Celou večeři bylo ticho, nikdo ani nehlesl. Všiml si, jak obě do jídla pokaždé cosi nenápadně káply, on jedl bez starostí. Nemohl být otráven. <BR><BR>  Po jídle bylo nádobí odneseno a víno číšník dolil a Ash jej gestem odehnal. Potom teprve přišel čas na obchod.  <BR><BR> „Překvapilo mě tvoje pozvání, myslela jsem žes utekl,“ začala rovnou tykat, jak bylo smluveno dřív. Ash přikývl. <BR><BR>  „Jistě, dostal jsem se totiž do jisté organizace, která má v&nbsp;Kolier City jistý záměr. Pro něj ale potřebuji nějaký prostor. Rád bych získal území kolem Výrobního bloku 1 - 5, bývalé území hipogryfů, nyní tvé území. Chtěl bych nároky na něj odkoupit,“ přiznal hned a žena přikývla. <BR><BR>  „Organizací myslíš co?“ zeptala se bez obalu a Morgan se pousmál. Byla přímá. <BR><BR>  „Určitě ji znáte obě, Lovce zná každý,“ řekl a Mia sebou škubla a zachrchlala jak jí víno zaskočilo. Ash se blahostně pousmál a přešel to. Všiml si, jak je kolem nich jakési vakuum, kde nikdo ani nechce poslouchat. Také si všiml Tonksové u baru, jak ho sleduje občasným pohybem očí. Ale hrála skvěle, to se jí musí nechat.<BR><BR>   „Lovci v&nbsp;Kolier? Moje území…“ zopakovala Amazonka a pohlédla zkoumavě na svou asistentku. <BR><BR>  „Dobrá tedy, za určitý obnos bude okolí Výrobního bloku 1 až 5 vaše. Budu chtít, ale aby u vás byla Mia, která by dohlížela na vaše záměry,“ pronesla příkře a nekompromisně. Ash to čekal a ihned přikývl. Mia nedala nic znát, ale v&nbsp;očích jí hrála velká otázka k&nbsp;šéfové.  <BR><BR>  „Jistě, spolupráce s&nbsp;Amazonkami bude úzká, přeci jenom k&nbsp;Lovcům máte stylem politiky nejblíže a s&nbsp;našimi „muži“ nebude problém. Mezi naše se jen tak někdo nevloudí,“ řekl a Madison přikývla. <BR><BR>  „Pokud budou tvoji podřízení alespoň z&nbsp;části jako ty, možná se u vás najde několik otců,“ ušklíbla se dravě a přejela jazykem po rtech. Ash se musel v&nbsp;duchu zašklebit. Právě si stanovila asi další podmínky. Potřebují rozšířit řady, proto potřebují bojovníky, muže. A navíc chce jeho ve velení, s&nbsp;čímž nepočítali. Ale i tak by to šlo. Původně měl akci velet Mistr Lovců, opravdových lovců, spřízněných, což byl jejich podřízení a z&nbsp;části Zasvěcení. Uther, zkušený stratég a vynikající lovec měl velet. Ale tak nějak se to vyřeší, zrovna on a jeho muži byly vybíráni z&nbsp;celého světa tak, aby vyhovovali Amazkám. Většina byla samotářská, respektovali ženy, výborní bojovníci. Čekali na Anglickém vojenském letišti na pobřeží jako žoldácká jednotka. Kus od bloku 3A měl Ash vyhlídnuté skladiště, obrovské a plné bezdomovců. Teď vyklizené Amazonkami a pozavírané do vězení. Většina. Z&nbsp;toho si udělají hlavní základnu. Dobře uhlídatelné, velký prostor, dobré zázemí, samostatný východ jak do města, tak mezi mudly.   Zanechal přemýšlení dopředu a soustředil se zpátky na obchodní jednání: „Ehm, dobrá tedy. Osobně bych navrhoval 35000 galeonů a slib podpory. Muži zde budou do tří dnů a schopni vypomoci. Chci ale smlouvu o spojenectví,“ prohlásil pevně. Pastorková chvilku přemýšlela. <BR><BR>  „40 tisíc, smlouva je naprosto jasná. A budeme se s&nbsp;vámi dělit o zisk,“ řekla a Ash zadumal a přikývl. <BR><BR>  „Zisk si můžete nechat, naše fondy jsou zatím dostačující. Postarejte se o inovaci výzbroje z&nbsp;našeho podílu, abychom nemuseli vaše holky tahat z&nbsp;malérů,“ popích jí a žena se zářivě šelmovsky usmála. <BR><BR>  „Dobrá. Jen abychom nemuseli tvoje psíky tahat za obojky z&nbsp;průserů s&nbsp;maskovanými,“ vrátila útok a pak kývla na svou asistentku. <BR><BR>  „Mio, půjdeš tedy s&nbsp;ním, pokud to nevadí. Zítra ti přivezeme věci. Chci spolupráci od začátku,“ pronesla rázně a Ash se trochu zarazil. „Hned? To jako sebou do bytu?“ pomyslel si a pokrčil si rameny. Vlastně proč ne, místa má dost a nikam kam nebude chtít se stejně nedostane. I když.. sdílet byt s&nbsp;někým? Je na to připraven? Zkouška od Amazonek? Plán Pastorkové na jeho hlídání? Špionáž? Zase zachránil její asistence život a tak by ji snad proti němu nenasadila. Přemýšlel taky o tom že jí nechá ve výrobním bloku. Sakra, ty ženský,“ pomyslel si a postrčil krabičku k&nbsp;Madison. <BR><BR>  „Na naši spolupráci, abychom nemuseli psát smlouvu s&nbsp;novou vůdkyní,“ ušklíbl se a žena pouzdro převzala a zvedla se. On se vztyčil také. Potom k&nbsp;němu žena přistoupila a vzala jej za ramena a lehce mu opřela rty na tvář. Pak mu do ucha vklouzla její slova: „Smlouvu a předání peněz zařídíme zítra v&nbsp;Londýně pod Big Benem. Zelené AUDI,“ řekla a Ash přikývl. Mia zůstala s&nbsp;ním a oba odešli k&nbsp;recepci, kde Ash zaplatil kouzelnickou kartou. Odečetli mu večeři a odešel k&nbsp;autu.  <BR><BR>  Madison nastoupila do černého BMW a Mia si sedla na místo spolujezdce vedle něj. Složila ruce do klína a zírala před sebe. Ash nastartovala  vyjel. Promluvili spolu až za portálem v&nbsp;Londýně: „Mohl bys prosím zastavit někde v&nbsp;obchodě, abych si mohla něco koupit?“ zeptala se tiše a on přikývl. Zajel k&nbsp;obchodnímu domu a dívka vylezla ven. Pohlédla na něj a ujistila, že do dvaceti minut je zpět. Ash ji nechal odejít a vytáhl z&nbsp;pod sedadla notebook a napsal několik zpráv na středisko, Utherovi na základnu, aby poslal 4 muže na Heatrow do hotelu který určil. Pak objednal telefonicky pokoj pro čtyři muže, jídlo na tři dny a pak u Londýnského zbrojaře Lovců výzbroj, výstroj a auta pro muže do hotelové garáže. Než se Mia vrátila, měl vše připravené a také dal vědět Lauře. Jako mudla ovládala Surovou magii velmi dobře a tak byla vlastně pod ním. Zavolal jí do jejího Londýnského bytu. Měla připravených pár mužů na sledování dění po Příčné a Obrtlé a dneska si její pobočník Lovec koupil dům na Příčné jako jejich hlavní stan. Domluvili se na odpoledne, na schůzku.   Uther si chtěl potvrdit, kam se mají dostavit a kdy a pak ještě poslal zprávu do banky, na výběr peněz. Rozhodl se pro ně poslat Miu, aby dokázal, že jí věří.  To už se dívka vracela s&nbsp;několika taškami. Zaklapl počítač a hodil jej na zadní sedadlo. Dívka si na zadní sedadlo dala papírové tašky a usedla vedle něj. Natáhla k&nbsp;němu ruku.  <BR><BR> „Formálně se představme. Jsem Mia Wethley,“ představila se. „Ash Morgan,“ Přišlo zpět. Sevřel jí ruku a trochu se podivil jejímu stisku.  <BR><BR> Pak jen nastartoval a vyjel ven na cestu. Do bytu dorazili kolem deváté. Pomohl dívce s&nbsp;taškami a nahoře odemkl a vypnul obrany. Za nimi zase zámek zaklapl a on vešel do bytu a světla se sama rozsvítila. Zul se a mávl směrem k&nbsp;jednomu z&nbsp;pokojů.   <BR><BR> „Budeš bydlet zde. Nebudu sem lézt, a prosím nechuď mi do pracovny. Jinak můžeš jít kamkoli. Zítra ti pronajmu byt dole v&nbsp;domě, je jeden volný,“ řekl a složil tašky k&nbsp;posteli. Dívka přikývla a přetáhla si šaty přes hlavu a zůstala jen ve spodním prádle. Ash se ihned otočil a vyšel ven. Když zavíral, zahlédl jí koutkem oka a dívka se bezostyšně svlékala dál. Než spadla podprsenka, byly dveře už zavřené a Ash stoupal do pracovny. <BR><BR>  Měl toho na práci ještě moc a na spánek neměl ani pomyšlení. Navíc potřeboval dostudovat pojednání o jedné látce, která by se mu hodila. Vida, znovu cíl na obzoru? </div>
Poslední komentáře
17.05.2009 23:19:10: Aha, tak pusa? Jen počkej, lichometníku, vyberu si to rovnou ve službách :-)
17.05.2009 22:31:15: www.sarex.blog.cz - kamarádova přítelkyně se odhodlala mi to udělat, poněvadž já na to už nemám sílu...
17.05.2009 21:34:54: Tak hlavne dej pak vedet, az budes mit ty stranky, kde jsou. ;)
17.05.2009 18:16:24: Tak to nedělej :-)) Jednoduché...
 
Prohlašuji, že obsah stránek může být pro někoho urážející, nevhodný a dokonce nechutný. Doporučuji číst osobám starším 18 let.